About me

"Vše je možné, když uvěříš. / Everything is possible, if you just belive."

Jak už napovídá citát, jsem snílek. Když na to dojde, umím být i pesimista, třeba ve vážných situacích, ale snažím se chovat jako pravý opak. Dost často se proto stává, že jsem až naivní. Tedy, tvrdí to o mně. 
Mé jméno je Agáta, ale říkali mi už všelijak. 
Jsem hrozný zbabělec, zvlášť pavouci mi nahánějí strach - mám z nich přímo panickou hrůzu. Pak taky ze tmy a z osamění, ale pavouci jednoznačně vedou.
Jako skalní fanoušek Harryho Pottera jsem si i já už tisíckrát dělala test na to, ve které koleji bych skončila. A kdybych měla být skutečně zařazená, byl by to Mrzimor. Sklony mám i k Havraspáru, občas silné, občas ne, ale jinak jsem celým srdcem Mrzimorčan. Pro ostatní bych udělala cokoli a blízké bych bránila do krve, tomu věřte.
Dříve jsem plavala, i závodně, akvabely - nebo-li synchronizované plavání -, pak jsem začala s koňmi a s tancováním. Výsledek? Teď nedělám nic.
Tancování se zrušilo, akvabely mě přestaly bavit, a kvůli pár drsným pádům si na koně odmítám sednout. Jenže jsem většinou docela aktivní člověk, a tak ve volném čase běhám a tancuju sama, jen tak, pro sebe. Sportu zdar!


Miluju knihy. V mém okolí byste nenašli většího knihomola, než jsem já. Jakmile se nudím, vytáhnu knihu a je po problému. Nebo spíše mobil. Zjistila jsem totiž, že ne vždycky mám na knihu místo a pořídila si čtečku - i na mobil. A navíc se mi už stalo, že se mi ohnuly strany nebo rohy knížky, odřel se hřbet... Takže v tomhle případě volím spíš mobil.

První opravdová knížka, která se mi dostala do rukou, a kterou jsem sama přečetla, byla, tuším, nějaká kniha o zvířátkách. Pak následovaly knížky jako Pipi dlouhá punčocha, Děti z Büllerbynu a další dětské knížky.
Stmívání jsem poprvé otevřela ve čtvrté nebo v páté třídě, ale dočetla jsem ho jen do patnácté kapitoly. Pak ho sestra musela vrátit do knihovny a já se k němu nějakou dobu nevrátila. Pamatuji si dokonce, že jsem se i trochu bála, to číst dál. Vrátila jsem se k němu o dva roky později, možná o tři a přečetla ho jedním dechem. Mým nejoblíbenějším dílem se stal Rozbřesk a tak je tomu doteď - myslím, že jsem ho přečetla asi dvanáctkrát.
Harryho Pottera jsem poprvé přečetla, když jsem byla v šesté třídě. Jako malá jsem viděla zrovna ty nejděsivější části filmů a Harryho jsem, až do šesté třídy, brala jako... horor. Pak jsem si přečetla v čítance úryvek z Kamene mudrců a usoudila, že to nezní zase tak děsivě. Vzala jsem knížky, které jsme měli díky sestře doma a četla. Harry se mi zalíbil. Ale to pravé zbožňování začalo, až když jsem ho přečetla podruhé.

Mezi mé další oblíbené série patří Hraničářův učeň, Hunger games, Labyrint, Temná hrdinka - obzvlášť první díl je moje srdcovka -, Roztomilé malé lhářky, většina sérií od L. J. Smith, Dech, Divergence, Nástroje smrti, Vesmírná pouť, Percy Jackson, Bohové Olympu, Drahokamy a Selekce. Pravděpodobně je jich i více, ale vážně nemám eidetickou paměť na to, abych si je všechny vybavila.
Z knih, které nemají přímá pokračování, mám ráda Hostitele, Beznaděje, Ztracená naděje - a další knihy od Colleen Hoover -, knihy od Johna Greena, Ostrov lhářů. Taky knihy od Rainbow Rowellové a Gayle Formanové stojí za přečtení. Nebo Dám ti slunce od Jandy Nelsonové. Pak je tu taky Ruta Sepetys...
Samozřejmě, že je ještě více knih, které bych tu vypsala. Ale od toho tu nejsme. Zkrátka řečeno, k smrti ráda čtu fantasy a romantické YA knihy.
Spoustu knih si stahuji v elektronické podobě nebo půjčuji z knihovny a následně na to si je většinou koupím - záleží na tom, zda mě kniha zaujala nebo ne.


Ačkoli je mi už nějakých -náct a za necelý čtvrt rok budu dokonce plnoletá, z filmů mám nejraději animáky. Jsou roztomilé, mají vždy dobrý konec a rozhodně vás rozveselí.
Dále koukám hlavně na komedie, ať už romantické nebo prostě komedie. Ráda mám i fantasy, ale dost často jsou fantasy adaptace výše zmíněných sérií, a stává se, že nemusí být povedené, což mi někdy kazí zážitek z filmu.
Co nemám ráda, je násilí a krev. Tudíž ode mně nečekejte, že poběžím do kina, jakmile se objeví nová bondovka nebo jiný akční film. To samé platí i pro thrillery a horory. 

Seriálům moc neholduju. Vadí mi, že je dané téma rozkouskované na milion částí a než se tedy dostanu k zápletce a k jejímu vyřešení, trvá to věky. A já nejsem trpělivý člověk. Kromě toho to opravdu zabere spoustu času, který radši trávím čtením, psaním anebo s kamarádkami.
Ovšem, i přes tohle všechno, mám nějaké oblíbené. Jsou to, jak to nazvala jedna kamarádka, sitcomy. Situační komedie. Je to pravda, ale já ten název prostě nesnesu, ani nevím proč, ale je to tak.
Teď k seriálům samotným - jsou to Teorie velkého třesku, Jak jsem poznal vaši matku a nakonec, jak jinak, Simpsonovi. Na to bych mohla koukat od rána do večera.

Pokud jde o hudbu, tak to je můj život. A to ani nemám hudební sluch a neumím zpívat - což je trochu paradox. Zbožňuju taneční hudbu, která vás dostane na nohy, ale pak taky pomalou hudbu, ve které slyšíte každé slovíčko a nutí vás to zamyslet. Poslouchám prakticky všechno, až na country, metal a dechovky. A nesnáším, když se mě někdo zeptá, jaký styl poslouchám. Na to totiž neumím odpovědět. Pro mě to je prostě hudba a tím to hasne. Taky moc nemusím české písničky, radši mám anglické. Ale když už české, tak třeba Michal David anebo Xindl X.
A kdybych měla zmínit nějaké skupiny, tak Chinaski, Slza, Imagine Dragons, Beatles, One Republic, Mandrage, Nickelback či Linkin Park.
Ze zpěváků mám nejradši asi Bruna Marse, Troye Sivana nebo Shawna Mendese.


Jak už jsem výše zmínila u písniček, angličtina je pro mě důležitá. Čtu knížky v angličtině, ráda v ní mluvím a i ji poslouchám. Třeba u filmů se snažím českému dabingu vyhýbat, kvůli tomu, abych to mohla slyšet v originále - v angličtině.
Kromě angličtiny se učím i němčinu, ale té už tolik neholduji. Angličtinu se učím od svých pěti let, oproti tomu němčinu jen šest. Rozdíl, co?
Ale je mi jasné, že budu potřebovat oba jazyky, takže se víceméně snažím i s němčinou.


Ráda bych se jednou živila psaním, klidně i v angličtině, a žila v Londýně. Chtěla bych se podívat i do Ameriky, do Francie, Belgie, znovu si projít Amsterdam či Řecko... Prostě cestovat. A psát, hodně psát.


"Nestačí jen prodlévat ve snech a zapomenout žít. / It does not do to dwell on dreams and forget to live."
- Albus Percival Wulfric Brian Brumbál/Dumbledore