Strom

Ve větru, v bouři stojíš si tu
postáváš a stojíš
posloucháš a víš
ale nikdy nepovíš.
Řekni, strome,
větvemi ševelíš,
povíš mi co víš?
Co zaslechly tvé lístky,
co pod kůrou skrýváš
tajemství, lásky,
vyryté jsou v tobě hlásky
ať už bdíš či spíš
či na hvězdy se díváš
mlčíš.
Větve se ti upínají k nebi,
tak že by?
Ale ne.
Dál tiše stojíš,
posloucháš,
nezradíš.
Nejsi Jidáš.
Nepovíš.