středa 27. prosince 2017

Lidské štěstí

Svět se dokolečka točí
nezastavuje se, není čas.
Můžeme vykoukat si oči,
při řevu přijít o svůj hlas,
přesto nezpomalí.
Proč by měl?
Aby energii neztratil,
aby tempo udržel?
A proč my jsme jeho loutky
proč posloucháme jeho choutky
proč spěcháme spolu s ním
proč nevychutnáme si chvíli
kdy jsme ještě plní síly
proč neradujeme se z okamžiku?
Vida, nové dveře, bereme za kliku
bez vzpomínek na včera a minulost
ke včerejškům spalujeme most
a dny příští vítáme moc rychle
jdeme z rohu do rohu
svět už není koule, ale krychle.
Nekonečno už má svoje hrany
svět má svoje kraje, svoje strany.
Nekonečno má svůj konec
ke kterému snad zazvoní i zvonec.
Které dveře budou ty poslední?
Budeme pak šťastni?
Zpomalíme?
Kdepak.
Všichni v hloubi duše víme,
že se nikdy nezastavíme.
Ale třeba nás osud udeří
brzo nám dá pěstí
probereme se a zjistíme
že už u prvních dveří
našli jsme své štěstí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Předem děkuji za každý komentář :)