Jinakost

Číst skryté vzkazy mezi řádky,
jít z pohádky do pohádky,
to je můj sen.
Místo toho jen
každičký nedokonalý den
potkávám zase jen zlá slova.
Bojím se řádky odkrývat znova.
Bojím se ptát a mluvit,
písmenka se mohou zlobit,
když se zeptám nevhodně.
Bojím se podívat hluboko.
bojím se, že spadnu.
Je to vysoko.
Jsem jiný.
Samohláska mezi souhláskami,
špatná nota v melodii.
Narušuji harmonii.
Klid a pokoj světa, zaběhnutý řád,
nebojím se, že se budou smát.
Co když otočí se ke mně zády?
Přitom stačilo by trocha pochopení,
které v šedém světě není,
trochu barev mezi černobílé tóny
stačilo by přimíchat.
Umlčet ty depresivní zvony.
Proč je svět tak jednotvárný?
Proč být jiný všechny děsí?
Proč jinakost je hřích?
Proč nesmíme porušit svou roli?
Proč být jiný tolik bolí?