Dvacátá šestá recenze aneb lež má krátké nohy

Ostrov lhářů

E. Lockhartová

"Vesmír se mi dneska zdá hrozně obrovskej. Potřebuju se něčeho držet."

(Protože tento citát už znáte z mého blogu, vkládám ještě jeden oblíbený.)

"Vždycky udělej to, co se bojíš udělat."

Originální název: We Were Liars
Vydání: První
Nakladatelství: Host
Počet stran: 264
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Barbora Doležalová

Anotace: Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!
Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. 

Pravá láska.
Pravda.

Tahle kniha mi rozervala duši, rozdupala srdce a pak mi je donesla zpátky, servírované na zlatém podnose pokrytém plátky růží.
Tahle kniha mě zničila poprvé, podruhé a bude mě ničit znovu a znovu, při každém čtení.
Přes to všechno ten příběh miluju.
Je celý obalený
v jedné velké
obří lži.
Přečtěte si to. A lžete. Buďte jako Lháři.

Netradiční úvod
Potrpím si na velké a působivé úvody, a vzhledem k tomu, že kniha sama neotřele začíná, nemohla jsem si takový začátek odpustit.
Už teď však upozorňuji, že ne každému knížka je podle chuti, a že prvních pár stránek opravdu je zvláštních. Ale za sebe říkám, za sebe, jakožto velmi hloubavého člověka, že se mi kniha vryla pod kůži, do mozku, do lebky a jen tak se jejího vlivu nezbavím. Dokázala bych ji číst pořád dokola. I přesto, jak moc mě odrovnala.
Kniha začíná tím, že se vám představí hlavní hrdinka, představí svou rodinu a postavy i okolnosti, které je lepší si zapamatovat. Možná vám to zní nudně, ale garantuji, že způsob, jakým se hlavní hrdinka uvádí, rozhodně nudný není.

Ostrov a přetvářka
Velmi brzy čtenář zjišťuje, že se zaprvé udála tragédie, zadruhé, že nevíme jaká tragedie a zatřetí, že rodina Sinclairových jsou v základu rasističtí, povrchní snobové, kteří nejdou daleko pro lež a přetvářku. A hlavní hrdince se to nezamlouvá. Byla tak vychovaná, tudíž se dá očekávat, že i ona taková může být - ale nezamlouvá se jí to, stejně tak zbylým třem hrdinům.
Abych pravdu řekla, Cadence - vypravěčku - jsem si oblíbila od první strany. Zatěžko říct, proč tomu tak bylo - ale zřejmě pro její upřímnost. Nebála se, povětšinou, říct pravdu. A její chování působilo opravdu realisticky, stejně tak přemýšlení. Byla vlastně ještě dítě a někdy ji okolnosti donutily hrát si na dospělou, jindy se litovat, i když o to vlastně nestála, jindy jen přemýšlet a vzpomínat, milovat a snít… Zkrátka normální holka, jen s trochu narušeným mozkem po tragedii.
Ze zbylých postav jsem si oblíbila především zbylé Lháře, ale i ostatní lidé působili živě, živěji, než jsem si kdy myslela, že mi bude nějaká postava připadat. Autorka jim opravdu vtiskla duši - a o to víc bolela krutá pravda, která se vykutálí ven na konci knihy.

Podívej
Když se dočtete na konec, oči se vám zaplní slzami, v krku se utvoří knedlík a v hlavě blok. Blok, protože ta pravda je tak skutečná, tak uvěřitelná - a navíc vám dojde, sakra, že jste to celou dobu tušili. A přitom jste nevěděli ani ň. Jen máte ten pocit. Pocit, že jste to měli celý ten čas před očima.
Konec je smutný, ale především děsivý a reálný a neuvěřitelný zároveň. V tu chvíli, kdy ho zjistíte, se vám zkrátka zboří svět.

Shrnutí
Tahle knížka mě sebrala, zničila, rozdrtila, udusila, ale miluju to. Já sama nemám knize co vytknout. Naopak. Je plná emocí, děje, záhad, lží, sama kniha je jednou lží obalená; je plná krutosti a lásky.

Co víc, ty popisy! Popisy emocí, u kterých jste měli pocit, že konečně rozumíte. Že to skutečně vnímáte. Kdo jiný popisuje zlomené srdce či šok tak, že využívá fyzické bolesti? Upřesnění pro ne-čtenáře:

Z otevřené rány rytmicky tryskala krev,
pak mi tekla i z očí,
uší
a pusy.
Měla slanou chuť prohry. Zářivě rudá hanba opuštěnosti se vsakovala do trávníku před domem, do dlaždic chodníku, do schodů na zápraží. Moje srdce se plácalo mezi pivoňkami jako umírající pstruh. (str. 13)

A takových popisů je plná celá kniha. Nevím jak na vás, ale na mě tím autorka neskutečně zapůsobila.

Závěr
Stále jsem z dočtení mimo, a to i přes fakt, že už jsem ji předtím minimálně jednou četla. Ať se snažím sebevíc, nemám knize co vytknout, já ne. Je to šílený příběh, nemusí bavit ani chytit každého. Zničí vás a někoho by to mohlo naštvat. Někoho by mohly barvité a fantastické popisy štvát. Za sebe ale říkám, že jsem se do toho stylu psaní, do všech hrdinů, do děje i toho konce a do těch lží zamilovala a budu to číst znovu a znovu. A pokaždé mě to odrovná, tím jsem si jistá.

100%