Dvacátá sedmá recenze aneb je libo ovoce z ráje?

Květy z půdy

Virginia C. Andrewsová

„Peklo je tady, kde jsem já, věčně v jeho stínu, snaží se mě strhnout a udělat ze mě to, co je babička, i když jsem - ďáblův zmetek.“

Originální název: Flowers in the Attic
Vydání: První
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 386
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2014
Překladatel: Jana Pacnerová

Anotace: Po smrti otce zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami. Ta ovšem nemá peníze a tak se rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji ale vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje a s pomocí své zlé matky jim nosí potřebné věci k přežití. Dětem vlastně nic neschází, kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu" kde si můžou pětiletá dvojčata hrát. Postihne je ale nejedno úskalí, největším problémem začíná být dospívání Christophera a Cathy, kteří se do sebe bezhlavě zamilují…

Nejedna kniha pojednává o zakázané lásce. Od Romea a Julie, přes různé dnešní YA knihy, které tak moc rádi čteme, po brak, jakým je kniha Padesát odstínů vy-víte-čeho. Láska mívá mnoho podob a ta zakázaná snad ještě víc. Zní to jako lákavé téma, zvlášť proto, že samotná myšlenka na toto téma je takzvaně okolím neschválená - a proto tak oblíbená. Všichni vědí, že zakázané ovoce chutná nejlíp.

Seznamte se, jsem nafrněná
Hned na začátek upozorňuju, že hlavní hrdinka mi nepřišla zrovna sympatická. Bylo zajímavé nahlížet na celý děj z jejího pohledu, ale Merline, mně přišla tak namyšlená! Neustále byla s něčím nespokojená, vymlouvala se, hledala na všem chyby a zkrátka mi spíš nesedla. Na druhou stranu byly, až na občasné přehánění, její emoce i pocity zbylých postav velmi věrohodné.

Klišoidní klišé
Jak už jsem napsala v úvodu, jedno z hlavních témat knihy je zakázaná láska. Ze zakázané lásky to vzniklo, zakázaná láska je ten největší hřích a zároveň i tak trochu pointa. A nutno podotknout, že to nepůsobí na první dojem úplně nejlépe, vzhledem k tomu, že už je to celkem ohrané téma - ale na druhou stranu, které téma dnes není, že ano.
Ovšem to, jak autorka danou pointu pojala, využila ji a položila do příběhu, bylo skvělé. Spojte hřích s náboženským fanatismem a chladnou agresí a hned vám půjde při čtení mráz po zádech.

S křížem na mě nechoďte
Sama za sebe říkám, že sice věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje, ale nemám tušení, jestli to je Bůh, Buddha anebo Merlin. Kdo ví? Nemodlím se. Navíc mi nedává logiku dodržovat pravidla, která vymyslel někdo, u koho ani nemám prokázanou existenci. Proto mi byla hlavní hrdinka, tedy i vypravěčka, ještě o něco nepříjemnější, než by byla obyčejně - ač rozhodně nepropadla fanatismu, měla náboženské myšlenky, a to docela dost. Pro někoho jako jsem já, to tedy bylo značně nezvyklé a občas i těžko čitelné. Někdy fascinující, někdy děsivé a někdy zatraceně divné.

Školní esej nebo kniha?
Popisy mi taktéž od dané autorky zrovna dvakrát nesedly. Netvrdím, že byly nevydařené, ale někdy mi zkrátka přišly náročné anebo moc dlouhé a ne zrovna chytlavé. Spolu s některými myšlenkami hlavní hrdinky tedy vznikaly v knize super pasáže anebo naopak nudnější, což samozřejmě není ani obří mínus, ale ani plus.

Závěrem
Nebyla to ta nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ale svým vlastním způsobem mě zaujala. Dalo mi to poněkud jiný náhled na náboženství, řekněme, že sice chápu určité věci, ale fanatismus se mi bude hnusit vždycky. Nevím, jestli po knize sáhnu stoprocentně znova, přesto ji doporučuju, protože přese všechny nedostatky je opravdu zajímavá!

80%