Dvacátá pátá recenze aneb papírové království

Láska mezi písmenky

Jodi Picoultová a Samantha van Leerová

"Díky naději žijeme dál."

Originální název: Off the Page
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 345
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Miroslava Mrázová

Anotace: Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří v tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejný klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje.
Hranice mezi stránkami knihy a skutečností je sice průchozí, ale může najít princ z pohádkového příběhu svůj šťastný konec v našem světě?

Stejně jako většina českých čtenářů jsem i já byla na začátku této knihy zmatená. Přišlo mi, že autorky zvolily zvláštní styl psaní, jako kdyby navazovaly na neexistující knihu. Říkala jsem si, to se vysvětlí později. A vysvětlilo se to: po dočtení jsem zjistila, že existuje prequel - ale není přeložený. Ba dum tss.

(Ale nebojte se, začíst se dá bez problémů i tak)

Z pohádky do reality
Od začátku můžete od knížky čekat vtipné scény, ve kterých nechybí trapasy prince, který žil ještě před dvěma měsíci v pohádkové knížce, a tudíž má jen malé tušení o tom, jak se chovat. Sice mu pomáhá jeho přítelkyně Delihah, ale každému je jasné, že ani ona s ním není na každém kroku. A věřte mi, většina situací, ve kterých Oliver svým „princátkovským“ způsobem selže, byla vtipných, někdy se mi však zdálo, že už to bylo moc.

Nějak se to komplikuje
Jak děj postupuje, objevují se první komplikace a problémy, pořád je však knížka pohodová a něžná ke čtenářově duši, romantická a zkrátka pohádkově zaláskovaná. První větší šok přijde až zhruba v polovině knihy - tehdy se mi taky poprvé stalo, že jsem knížku opravdu nemohla odložit. Příběh byl od začátku poutavý a neotřelý, četl se lehce, ale teprve tady jsem začala hltat každé písmenko.

Co musím autorkám vytknout, je, že spolu s gradujícím dějem přibývalo čím dál více postav, a když jsem byla nucená na dva dny knihu odložit kvůli škole, na polovinu z nich jsem během té doby zapomněla. Kromě několika hlavních postav ostatní zkrátka nepůsobily živě natolik, aby se čtenáři vtiskly do paměti, což mi přišlo jako docela škoda.

Kapesníček, prosím
Došlo i na slzy? Ne, nedošlo. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem měla na krajíčku, přesto jsem byla malinko mimo ze všech těch pocitů, které ve mně kniha vyvolala. Byly dobré, reálné. Oproti postavám byly jejich pocity a tím pádem i ty mé naprosto vyhovující, za což patří autorkám plus.

Než zavřeme knížku
Knížku jsem dočítala jedním dechem ve dvě ráno a z konce jsem byla naprosto v úžasu. Ne, sice to není typ četby, který vás srazí na kolena a nechá na zemi ještě další měsíc, ale přesto na mě závěr zapůsobil, a navíc se mi sakra líbil.
Takže kdybych měla shrnout svůj názor na celé toto dílko, vytkla bych kromě trochu odbytých postav snad už jen popisy, které občas byly zmatené. Nebo ne, ne zmatené, jen jsem si úplně nedokázala představit to, jak asi musel vypadat svět v oné knížce pohádek.


Na závěr
Byť je to knížka se zápletkou tak nereálnou, oblíbila jsem si ji, protože pointa té knihy sice zní neskutečně, přesto je úžasná. Neotřelá, originální a co víc, v poslední části knihy reálná je. V podstatě říká, že šťastné konce jsou, ale je třeba pro ně něco položit, obětovat.

Rozhodně doporučuju si knížku přečíst. Ať už jste dospělí anebo mladšího věku, tenhle příběh vás donutí znovu věřit na zázraky. A to je v dnešní době pocit k nezaplacení.

86%