Dvacátá třetí recenze aneb vůně štěstí ve vzduchu

Šťastně až navěky

Kiera Cassová

„Musela jsem mu ukázat, že mám na to být královna.“

Originální název: Happily Ever After
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 361
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Nika Exnerová

Anotace: Kniha povídek ze světa Selekce. Než se America přihlásila do Selekce, jiná žena musela projít touto soutěží, aby se stala královnou. Aspen nikdy nevěřil, že se vymaní z chudoby, která provázela všechny příslušníky jeho kasty. Avšak poté, co se stane strážcem, dokáže, že kasty nemusí určovat lidskou budoucnost. Marlee Tamesová se přihlásila do Selekce a prince Maxona zbožňovala, ale nikdy by si nepřipustila, že se může zamilovat i do někoho jiného. Princ si nikdy nemohl vybrat, co bude dělat – o všem rozhodoval jeho otec, ale nyní nastal okamžik, kdy vše musí vzít pevně do svých rukou.

Nikdy jsem nepovažovala Kieru Cassovou za autorku, kterou je třeba vyzdvihovat do nebes, a na trilogii „Selekce“ jsem našla tak akorát chyb na to, abych k tomu ani neměla důvod. Ale s odstupem času na tuto sérii ráda vzpomínám, protože se mi, i přes všechny ty mouchy, líbila. A její volné pokračování - The Heir - ještě více. Protože však zbývá ještě nějaká doba, než se mi do rukou dostane i závěrečný díl, udělala jsem si čas a konečně sáhla po povídkách "Šťastně až navěky".

Za zdmi paláce
Čtenáři série, od které se tyto povídky odvíjí, zatím vždy měli možnost nahlédnout do paláce pouze skrz Američiny oči - případně očima její dcery. Jak se ale asi cítí za hradbami nešťastně zamilovaný strážce, opomíjená komorná, přehlížená účastnice Selekce anebo dívka, která zradila prince? A tím to ani zdaleka nekončí. Celkem je v knize sedm povídek a k nim patří i krátký bonusový dodatek o zbylých členkách Elity. Za sebe říkám, že mi nejenže přišlo zajímavé sledovat již známé situace z jiného úhlu, ale rozhodně mě to bavilo. Knihu jsem přečetla za necelé dva dny a ke konci mi bylo zatraceně líto, že už ji musím odložit.

Cukr, kam se podíváš
Můžu potvrdit, že tato knížka se nejmenuje „Šťastně až navěky“ jen tak pro nic za nic. Netvrdím, že jsou v jednotlivých povídkách jen a čistě šťastné momenty, to ne, ale každá jednotlivá část končí vesele. Ať už tím, že se postava k něčemu odhodlá anebo se zkrátka cítí dobře.
Když se na knížku podívám s menším odstupem, musím uznat, že to možná z názvu, popisu a některých scén zní jako přeslazený svazek povídek, ale rozhodně tomu tak není. Jsou akorát tak „pocukrované“, aby vykouzlily čtenáři úsměv na tváři, ale nejsou to žádné bláboly s květinkami okolo. Je to taková porce roztomilosti, která potěší, ale nezabije.


Trocha matematiky
Nevím jak vy, ale já na knize nenašla nic, co bych jí vytkla. Rozhodně se mi líbila více, než celá série, a to hned z několika důvodů. Už dříve jsem si všimla, že má Cassová tendenci se až moc rozepisovat a všechno protahovat. Povídky byly proto naprostým opakem; jenže kladným. Byly svižné, četly se rychle a snadno, a já si uvědomila, že Cassové zkrátka nesedí dlouhé úseky. Navíc se jí povedlo vychytat přesně ty detaily, které čtenář potřebuje znát.
Hodně mě zaujal výběr postav, kterým byla novela věnována. Nejvíce jsem se těšila na povídku o Marlee, a ta mě nezklamala. Ačkoli je opravdu těžké určit, která povídka je nejlepší, po delším uvažování je pro mě tahle vítězem. Ale i povídka o královně, Celestě či Lucy mě nadchla. A stejně tak i o Maxonovi. Vlastně ta, která mě bavila nejméně, byla povídka o Aspenovi. Já ho zkrátka nemám ráda a zřejmě nikdy mít nebudu. Navíc opravdu byla napsaná slaběji než ostatní, ale to je jen nepatrný detail.

Na závěr
Do této knihy jsem se neskutečně lehko začetla. Přinesla mi zpátky svět, který už má natrvalo místo v mém knižním srdci, přiblížila mi moje oblíbené postavy a zpříjemnila mi dvě zimní odpoledne. Co víc si přát?

Opravdu můžu doporučit všem, co rádi vzpomínají na Selekci. Za mě je tohle skutečně ještě o něco lepší!

95%