Vánoční kapka

PAIRING: Tak trochu od všeho něco.

POPIS: Je po válce, Harry se vrátil společně se svými přáteli dostudovat sedmý ročník, a kdo jiný by mohl válkou otřesené studenty rozveselovat lépe než Zlatoslav Lockhart. Co když se ale Vánoce pod taktovkou tohoto muže poněkud zvrhnou?

A/N: Brumbál i Snape přežili, Lockhartovi se vrátila paměť, po pozemcích běhají jednorožci a chrlí duhu. Zkrátka a dobře, je to vánoční povídka. Neberte to moc vážně.

***

Severus naštvaně seděl a probodával své okolí pohledem. Což o to, to nebyla žádná novinka. Ta věc, co byla na dnešním večeru zvláštní, byla čapka, kterou mu nasadil hned při příchodu Lockhart na hlavu. A bohužel pro Severuse, se Zlatoslav od minula zlepšil v kouzlech, protože zřejmě začaroval čepici kouzlem, kvůli kterému nešla dolů.

Přinejmenším jedna věc byla na celé štědrovečerní hostině pozitivní, a tou byl humbuk panující po celé Velké síni. Veškeré studentstvo, skládající se především ze sedmých ročníků, protože těm od čtvrtého ročníku níže byl ples zakázán, se chovalo věru podivně. Proč? Inu, řekněme, že za pomoci profesora Brumbála a Lockharta a za neochotného přispění i samotného Severuse, se čirou náhodou dostala do čaropunče, máslového ležáku i dýňové šťávy kapka odvaru, tvořeného z poloviny extází a z té druhé veritasérem. A to, co studenti začínali vymýšlet, bylo opravdu k popukání.

Severus se zaklonil, ušklíbl se a vzpomínal na to, jak se mu původně do celého plánu nechtělo. Teď už nelitoval…


Nebylo to poprvé, co si Severus pomyslel o řediteli, že se dočista zbláznil, byl si však jistý, že v takové náladě ředitele snad ještě nezažil. Ples? Vánoční ples? Ples, jehož účelem je, aby si co nejvíce studentů vyznalo lásku?

Možná za to mohla nová posila mezi bradavickými zaměstnanci, která se objevila ve škole znovu po několika letech, nicméně se lektvarista nezdráhal prohlásit, že jej Albus dokonce děsil.

„Severusi?“ ozvalo se zničehonic. Profesor zvedl hlavu a setkal se s Lockhartovým pohledem.

„Co se před námi tak schováváte, Severusi, jsou přeci Vánoce! Pojďte k nám, a víte co, vlastně byste mi mohl pomoci s jednou částí, která…“ rozpovídal se Zlatoslav a naprosto přehlížel Snapeův očividný nezájem. Severus jen něco zamrmlal a chvíli zvažoval, že snad Lockharta prokleje, bohužel mu to však překazil Brumbál, který mu věnoval pohled alá ani-to-nezkoušej-nebo skrz své půlměsícové brýle.

„…a protože jste můj drahý přítel, Severusi­…“

„Já nejsem váš přítel,“ odvětil ledovým hlasem, ostrým jako břitva.

„…a zcela jistě budete chtít studentům zpříjemnit svátky, stejně jako já…“

„Ne, to opravdu nechci.“ Probodl Lockharta pohledem a neochotně přešel ke stolu. Ostatní profesoři sledovali jeho a Lockharta jako nějaký mudlovský zápas, a zdálo se, že se snad i dobře baví. Severus zaprskal jako kočka, ale nic neřekl. Tohle jim spočítá. Proč zrovna on?

„…takže nějaká ta extáze a troška veritaséra, kdybyste to smíchal do máslového ležáku, no to by bylo báječné, Severusi,“ uzavřel to Lockhart a vyčkávavě se na něj zadíval. Ačkoli obvykle nedovolil, aby šok narušil jeho obvyklou kamennou masku, tentokrát se málem neovládl.

„Co prosím?“ povytáhl obočí a opětoval Lockhartovi svůj pohled, pod kterým se rozjařený kouzelník malinko otřásl.

„Chcete po mně, abych otrávil studenty?“

„Ale to přeháníte, Severusi. Vždyť je to nevinná věc. A studenti si zaslouží trochu sundat masky a projevit lásku, po tak krušné době,“ vložil se do věci Brumbál a nevinně zamrkal.

„Vy a vy,“ prskl profesor a ukázal nejprve na ředitele a poté na Zlatoslava, „jste se dočista zbláznili. Tohle vám nikdy neprojde. Já nic takového nenamíchám. A je to šílenství!“ Rozhlédl se po sborovně, plné ztichlých učitelů. „To už mě tady nikdo nepodpoří?“ zavyl Snape, zkroutil rty do zhnuseného úšklebku, vyšel ven a práskl dveřmi, až to zadunělo.


Profesor lektvarů pozoroval zpoza rohu studenty, trousící se po jednom k nástěnce, aby se šokovaně nadechli, zajásali nebo zanadávali na školní systém a pokračovali dál. V případě sedmého ročníku rovnou k němu do sklepení.

„To snad nemyslí vážně…“

„Hele, to zní docela zajímavě!“

"Ples? To je úžasné!" Jak pro koho, slečno Brownová, pomyslel si lektvarista a vpochodoval do učebny. Pro jednou však jeho příchod neměl kýžený výsledek, protože studenti dál nadšeně a rozhořčeně debatovali o nadcházející události.

Severus si hůlkou poklepal na hrdlo a promluvil zvýšeným hlasem.

„Pokud tu do pěti vteřin nebude ticho, tak dostane celá třída trest. S panem Lockhartem. Ano, i Zmijozel, pane Malfoyi, tak se na mě tak nedívejte a laskavě sklapněte tu pusu, nebo vám tam vletí moucha!“ sykl a kouzlem si vrátil hlas do normální podoby. Všichni na škole už znali Lockhartovu pověst, a to i dámy, proto pro ně už více nebyl čas s ním strávený odměnou. A Zmijozel? Za války se Severus naučil mnohé, včetně spravedlivosti vůči všem kolejím. Samozřejmě, že nezapomněl na léta sporů, které vedl s Minervou, zatímco se boj o školní pohár blížil ke konci. Pořád v něm vítězila soutěživost nad spravedlností, ale tentokrát nešlo o body. A každý hloupý student, co narušuje jeho hodinu, si zasluhuje trest.

Snape si odkašlal a napočítal do pěti. S vědomím, že může konečně začít učit, se ponořil do svého výkladu, aby alespoň na chvíli vypustil ty bláznivé plány, které s blížícím se plesem souvisely.


Za okny hradu se pomalu stmívalo a ve sklepení už dávno na chodbách planuly svíce, když Severus vešel do učebny lektvarů. Blížila se šestá hodina večerní, čas, kdy musí začít míchat. Musel začít v šest hodin, protože namíchat extázi nebylo jen tak. V návodu byly uvedeny přesné minuty a pokyny; stačil jeden špatný krůček a z lektvaru nevznikl opojný nápoj, který pokud je smíchaný s veritasérem, tak pomáhá odhalit skrytou lásku, ale droga, ne moc nepodobná té mudlovské.

Jistě, že se Severusovi nechtělo. Ale neměl moc na výběr, pokud nestál o to, aby jej sám ředitel proklel. A navíc, to nebylo jen tak, by se Albus takto angažoval o studentské vztahy. Zcela jistě svým plánem cílil na jeden určitý pár a lektvarista byl zvědavý, kdo to byl.

Navíc se mu pomalu začínal v hlavě rodit jiný nápad – nápad na to, jak se pomstít kolegům, kteří se mu ještě na poslední schůzi zcela očividně vysmívali. Však oni poznají, že si neměli se Severusem Snapem zahrávat.

Lektvarista se ušklíbl a popadl do ruky hůlku. Začínal se na ten ples i docela těšit.

"Tak dobrá… Voda… To, ano, výborně, o půlnoci vystavit na přímé měsíční záření… Výborně. Jdeme na to.“


Profesor lektvarů se vytrhl ze zamyšlení. Nebyl si jist, jak dlouho byl mimo, ale po krátkém obhlédnutí situace si uvědomil, že musela uběhnout dobrá půl hodina. Celých třicet minut snil s otevřenýma očima. Avšak poté, co obhlédl místnost, mu to už víc nevadilo, ne po tom, co spatřil.

Za svůj život, studium a především za kariéru lektvarista už spatřil Severus Snape mnohé. Nikdy by však nečekal, že uvidí to, co právě s vykuleným pohledem skenoval. Mrknul. Mrknul podruhé – a nic. Situace se nezměnila, a proto se nabízely dvě možnosti: buď se sám napil nějaké drogy anebo opravdu viděl Draca Malfoye, svého věrného studenta, jak se v rohu síně vášnivě líbá s celebritou hradu.

„Potter a Malfoy?“ odfrkl si zhnuseně Severus. A jak tak projížděl očima Velkou síň, objevoval další překvapení.

„Prosím, štípněte mne někdo… Že není pravda, že se právě Láskorádová vyznala mladé Weasleyové…“ zamumlal čím dál tím bledší Severus. Tohle se začínalo vymykat z rukou.

Zničehonic mu něco škublo za paži. Otočil se a málem vyjekl, když zjistil, že Brumbál stojí přímo za ním.

„Štípnul jsem tě. A nic. Pořád je to tady. No není to báječné, Severusi?“
„Sotva budu sdílet vaše nadšení, Brumbále. Potter a Malfoy. Grangerová a Longbottom. Potter a Malfoy!“ reptal dál a nebyl si jistý, jestli chce oči vyškrábat nebo zalepit. Kéž by Lockhart stále válel v paměťových kouzlech… Severus si byl totiž jistý, že na tohle jinak do smrti nezapomene.
„Ale no tak, Severusi, raduj se trochu!“ Brumbálova radost mu však připomněla něco jiného. Odtrhl oči od studentů, sáhl si do hábitu a podíval se na ředitele naoko milým pohledem.

„Nedáte si něco k pití, Brumbále? Vlastně máte pravdu. Mladá láska je… uhm… vskutku báječná a měli bychom si na ni připít. Nemyslíte? A co vy, Minervo?“ Otočil se i ke zbytku kolegů a všem nalil do sklenek ohnivou whisky.
„Výborně, Filiusi, ano, Hagride…“ Všichni profesoři byli už natolik veselí, že si žádný z nich nevšiml, že to, co vypili, zdaleka nebyl jen čistý alkohol. 

Severus se téměř pubertálně zachichotal, posadil se a minutu za minutou sledoval, jak se profesoři poddávají svým vlastním touhám a ztrácejí vlastní podstatu. Narozdíl od studentů dostali mnohem více extáze. U studentů - ač bylo těžké tomu věřit - se právě projevovala pravá láska. U profesorů to sice láska byla, ale rozhodně nepocházela z nitra duše. Nemohlo za nic nic jiného než sám lektvar.

Po nějaké době byl lektvarista jediný v síni, kdo ještě nebyl pod vlivem Verxtáze – tak totiž pojmenoval svoji novou směsici. A právě ta byla klíčem pomstě, kterou teď Severus s pobavením ve tváři sledoval.
Snape se opřel se hlouběji do židle. Byl si jistý, že tyto Vánoce už nikdy nic nepřebije.
„Ho ho ho,“ zachechtal se tiše Snape a ušklíbl se. Většinou bývá hřebem večera něco, co se dá nazvat jako „třešnička na dortu“. Severus si však vymyslel jiný název, lepší a příhodnější k situaci. Tohle byla podle něj ta nejlepší a nejvtipnější vánoční kapka.

***
Těm z vás, co to dočetli až sem, gratuluji. Opravdu netuším, jak mě tahle blbost napadla. Možná se to dá svést na fyziku. To by šlo, že? :D

Každopádně vám všem přeji veselé Vánoce, bohatého Ježíška a šťastný Nový rok. :)