Šestnáctá recenze aneb vzlétni až do nebes

Na orlích křídlech

Ilona Fišerová

„Každý má právo dělat v životě chyby.“

Originální název: -
Vydání: První
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 110
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2014
Překladatel: -
Ilustrátor: Petr Morkes

Anotace: Tomáš a jeho kamarádi zbožňují landkiting, jízdu na prkně za tažným drakem. S kamarády si říkají Bratrstvo orlích křídel, snad jako by tušili, že je jejich záliba přivede na stopu pašeráků vzácného ptactva. Začíná dobrodružný příběh plný záhad a napětí, ale taky otázek.

Mezi knihami, které dnes čtou moji vrstevníci - pokud vůbec čtou - se povětšinou najdou YA romány, konkrétně fantasy a romantické příběhy, mnohdy i detektivky. Moc z vás už ale nepomyslí na to, že existují i dětské knížky, dokud na vás jedna nespadne z regálu, a i pak ji jen odložíte a jdete dál. Proč? Přeci pořád jste - jsme - děti. I když se to snažíme neakceptovat.
Já jsem se už podruhé za tenhle rok rozhodla ve svém knižním výběru malinko vrátit a sáhla po druhé knize od české spisovatelky Ilony Fišerové. A věřte mi, ač jste možná přerostlíci věkové kategorie této knihy, dá se u ní báječně odpočinout (zvlášť ve tři ráno, když nemůžete usnout, huh).

Na úvod
Příběh Na orlích křídlech začíná úvodem do života Tomáše, třináctiletého kluka, který vyrůstá na farmě jen s tatínkem, pár ovcemi a fenkou Jasmínou. Mimo jiné se přátelí s Veronikou, dcerou hajného a dobrého kamaráda jeho tatínka, a se dvěma dalšími kluky ze školy, Filipem a Dušanem; k těm brzy přibude i nový spolužák Marek.

Už ze začátku jsem neměla problém se do knížky začíst. Nebylo těžké si představit situaci malého městečka, ve kterém skoro všichni vědí o všem, a každý se s každým zná. Postavy byly vykreslené skvěle, působily živě a já sama jsem měla pocit, že je znám snad odjakživa.

Kurz rychlo-čtení anebo poutavý děj?
Ani sama nevím jak, ale knížku jsem měla přečtenou ni za dvě hodiny. Pravda je, že sice má jen něco málo přes sto stran, přičemž opravdu čtu rychle, ale nic nezpomalí čtenáře tak, jako zdlouhavý děj - a to se mi naštěstí u knihy paní Fišerové skutečně nestalo.
Příběh je poutavý, napínavý, má spád, a možná byste to od dětské knížky nečekali, ale dokonce vás i dojme. Najdete v ní kouzlo, bez kterého by kniha nebyla knihou.

Mimo jiné nás celým dějem provází hned několik zápletek, které se postupně splétají v jednu. To, a spousta dalších náznaků, dodává dílu detektivní nádech. Až mě na konci překvapilo, jak najednou vše dává smysl.

I dětská logika může zavařit mozek
Ačkoli je kniha určená dětem, rozhodně se u ní i starší generace zamyslí. Nemáte sice tak silný pocit, že vám něco uniká, jako o mnohých detektivek či thrillerů, ale přesto tam je. Trochu jasnějším náznakem, který poukazuje na to, že se jedná o publikaci pro děti, jsou někdy až moc silné náznaky. Netvrdím sice, že jsem si všechny detaily pospojovala a k pointě došla hned, ale minimálně mi bylo jasné, že ta a ona věc se tam ještě objeví. U složitějších textů si tohle uvědomíte spíš až na konci, kdy dumáte nad tím, jak je tohle sakra možné.
Přesto mi to zavařilo mozek, a místo toho, aby mě kniha vyloženě uspala, což byl původní záměr, mě probudila.

Tak si to shrneme
Kdybych měla vyloženě říct něco, co mi na knize vadilo, napsala bych asi uspořádání jednotlivých scén. Byly házené různě za sebou, občas to působilo zmatečně a kolikrát mi trvalo, než jsem se dopracovala k tomu, kde že to zase jsem. Je to však jen detail oproti hromadě kladů; a rozhodně mi nezkazil zážitek z knihy.

„Malé bezvýznamné plus“ knize uděluju za ilustrace. Nápad zařadit je ke knížce byl skvělý, protože se tam opravdu hodily, doplňovaly a oživovaly příběh zase o něco více.

Na závěr
Celkově se mi knížka líbila, číst ji nebylo náročné - a přesto jste se u toho zamysleli. S jistotou můžu říct, že jsem si ji užila, pobavila se a zároveň si u ní odpočinula. Určitě ji doporučuju všem, kteří mají pocit, že toho mají nad hlavu. Knížka vás dojme, nadchne a pohladí po srdíčku, což je to, kvůli čemu se vždycky ráda vrátím do dětských let.

96%