Státní svátky trochu jinak

Když už je dnes toho pátého července, a v Americe, kde mají o pár hodin méně, je čtvrtého července, tak jsem se rozhodla si trochu popřemýšlet o svátcích. Když malinko odbočím - všem čechům je jasné, co se dnes slaví u nás, ale ne každý ví, proč je čtvrtý červenec tak významné datum v Americe.
Před "pár" lety, konkrétně v roce 1776 totiž vyhlásily Spojené státy Americké nezávislost na Velké Británii. Bum, bác a vznikla federace dnes ve zkratce známá prostě jako USA. Vydala se deklarace a na její počest se onen den ustanovil jako státní svátek, tedy Den nezávislosti.

A znovu jsme u toho slova - státní svátek. K čemu vlastně takový den slouží? No ano, kromě toho, že mládež školou povinná úspěšně vyspává doma a většina pracujících občanů se taky pro jednou vyhne práci. Státní svátky musí mít i jiný důvod, příčinu. Ledaže by se nad námi všemi ten nahoře slitoval a řekl by si: "Hm, letos nezlobili, tak já jim přidám další den volna, aby se neřeklo." To zní jako velmi bizarní situace, natožpak aby něco takového rozhodla vláda.
Jediný možný důvod je připomínka daného data. Aby si lidé uvědomili, že čeština (tehdy vlastně staroslověnština) nevznikla sama od sebe, že mistra Jana Husa nezapálili jen tak, aby si zkrátili dlouhou chvíli anebo, že Česká republika a Slovensko se nespojily v jeden stát jen proto, že ti nahoře se nudili (i když to je docela dost dobře možné).
Připomínka, ano, to zní jako docela dobrý důvod, proč zvolit státní svátek. Většina dnešní "počítačové" generace by jinak ani netušila, kdo přesně byl mistr Jan Hus, proč jsou Velikonoce tak významné pro Křesťany, a pod pojmem "Sametová revoluce" by si představila sametové sedačky ve slevě (celkem vtipná představa... bohužel skutečnost už tolik k smíchu není). Je celkem užitečné si prostě připomenout dané datum, a to ještě ke všemu z pohodlí domova. Ale jsou kromě toho tyto svátky vůbec k něčemu? Od toho, abychom si zapamatovali data, máme tlusté učebnice dějepisu, vlezlé učitele a všeználky, kteří nám datum milerádi připomenou.
Ale nechme důvody být. Raději se mrkněme na původ svátků, totiž na to, odkud některé vlastně pocházejí. Co se týče těch vyloženě dějepisných, jako je ten dnešní a zítřejší, ty neoplývají zrovna dlouhou historií. Příběh Cyrila a Metoděje či mistra Jana Husa zná snad i každé batole.
Ale co například Svátek práce? Ten totiž vůbec nemá původ u nás. Pochází z již zmíněné Ameriky, a to konkrétně z Chicaga. Kdysi dávno se rozhodla parta dělníků pro stávku - ta se ujala a tadá, na světě byl svátek. Ten se později začal slavit a šířit až do Evropy a u nás se ujal v roce 1890.
Mezi další nepřímo dějepisné svátky patří ty náboženské. Ty nevznikly jen na oslavu data, ale především z náboženských důvodů. První a Druhý hod vánoční, Velikonoční pondělí, Velký pátek a v neposlední řadě Vánoce. Jen neznalec neví, jak dalekosáhle jsou Velikonoce spojené s náboženstvím. Co se týče Vánoc, tak je to totéž, ale ty mají ještě o něco hlubší historii.
Vánoce, neboli Štědrý den, vznikly několika způsoby. Nejznámější verze je ta, že se narodil Ježíš Kristus. Ale ta naprosto opomíná například takového Santu Klause. A i ten má svůj příběh.
Historické dohady se shodují nejčastěji na tom, že Svatý Nick, původně pouze Nicholas Claus (nebo Klaus, chcete-li) pocházel původem z Evropy. Nejčastěji jsem zaslechla, že Nick se proslavil už jako malý chlapec a to ničím jiným, než svou dobrosrdečností. V tiché a zapadlé vesničce, kde se narodil, začal jednoho dne, kdy byla obzvlášť tuhá zima, rozdávat po chalupách lidem dárky. Byly to malinké věci, Nickovy vlastní výroby, ale svému účelu posloužily. O rok později, ve stejný den a stejnou dobu, se to opakovalo. A znovu a znovu. Říká se, že Nicka po jeho smrti označili za svatého a on jim na oplátku nosil dary dál - a nejen jim. Celému světu. Jako by ve skutečnosti nikdy nezemřel (To zní tak přeslazeně...).
Mezi dnešním Santa Clausem, proslaveným především v Americe a tehdejším Nicholasem Clausem, lze najít spoustu podobností, mimo jiné to, že Saint Claus (Svatý Claus) je vlastně předpoklad pro dnešní název "Santa Claus".
Ale dost o Vánocích. Brr, až mi z toho teď, v parném červenci, naskakuje husí kůže.
Kdybych měla nějak zakončit svojí úvahu-neúvahu o státních svátcích, asi bych se zaměřila na to, proč je vlastně svátek svátkem. Vemte si, že existuje spousta dalších zajímavých a jinak důležitých dní, které přitom státními svátky nejsou. Dušičky, První máj (prvního května je svátek, ale ne kvůli máji), ale i další. Nemluvě o mezinárodním dni planety, vody, vypraného prádla, jezevců (dobře, poslední dva jsou smyšlené, ale to proto, že většina těchto dní zní úplně stejně komicky, až to není možné). Z toho jasně plyne, že státní svátky očividně slouží opravdu jen kvůli zvýraznění historie. A já nad tím na začátku tak hloubala... Nejde najít jiný rozumný důvod "proč". Jinak by jich byly mraky.
Takže nám, studentům, nezbývá, než si užívat volna, které nám tyto dny poskytují a tiše přetrpět řeči nejstarší generace, která se doslova vyžívá v tom, aby nám vetřela pod nos slova typu "Já to zažil a to ti povidám, to byla tehdá ale tragedie...".
No co. My aspoň vidíme dál než dva metry před sebe.

Xoxo,
Agule99

P. S: Ta historie mě ale zmohla. Ale co bych pro vás a pro.. ehm vzdělání neudělala. Kdo to dočetl do konce, je hrdina.

P. P. S: Ano, žiju, nezemřela jsem. A snad se brzy vrátím i s pravidelným psaním. Snad. A samozřejmě budu vděčná za každý vote i komentář. :)