neděle 22. října 2017

Maturitní chvilka poezie aneb jak (ne)zešílet

Ve stresu jsem a ve stresu žiju,
po večerech jenom zdravou vodu piju.
Maturita za dveřmi klepe na mě dál,
však já mávnu rukou, kdo by se jí bál?
Tak tomu vlastně před pár lety bylo,
to se mi tehdy přenádherně žilo.
Marně se dovolávám všemožných bohů světa,
vzpomínám v depresích na ztracená léta.
Zkoušky už neklepou, ony přímo buší,
celé moje vědomí nepříjemnost tuší.
Dny ubíhají rychle, všecko se to blíží,
oči se mi neustále unaveně klíží.
Že já mávla rukou, když byl ještě čas,
svědomí mě bičuje, pořád, zas a zas.
V hlavě mi duní jako stádo krav,
na znamení, že zas přijde bolehlav.
Maturitní úlohy, cvičení a otázky,
maturitní knížky, ve kterých chybí obrázky.
Docela mi přijde, že už je to moc,
strávit nad učením každou druhou noc.
Po ránech brečím a po večerech nadávám,
slovíčko "odpočinek" ve slovníku postrádám.
Už mám prostě pocit, že je toho dost,
asi začnu fetovat "ňáký" prášky na blbost.
Občas když vzpomínám, začínám mít zlost,
neučit se tehdy, to byla zkrátka šílenost.
Kdybych byla v pohádce, zazvonil by zvonec,
a měla bych naději na svůj šťastný konec.
Jenže život není fér, to já přece vím,
A jak to teda dopadne? To teprve uvidím…


středa 19. července 2017

Dvacátá osmá recenze aneb líná huba...

Mluv
Laurie Halsová Andersonová


„Není nic tiššího než sníh. Než začne padat, obloha ječí, na okraji sněhové vánice se ženou tisíce divoženek. Ale jakmile sníh pokryje zemi, je mlčenlivý stejně jako moje srdce.“

Originální název:
Speak
Vydání: První
Nakladatelství: YOLI
Počet stran: 200
Vazba: Paperback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Viola Somogyi

Anotace: Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál více se izoluje od svého okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala…

Nemůžu říct, že příběh Melindy Sordino osloví každého. Ale ti, co mají rádi příběhy založené na skutečných událostech, či takzvané „psycho“ příběhy, ve kterých se hlavní pointa točí okolo nemoci, děsivého zážitku nebo smrti, si rozhodně přijdou na své - stejně jako já.

Na úvod
Příběh nás uvádí do situace, kterou si zažila asi většina z nás: nový školní rok, první den a žádní přátelé. S tím rozdílem, že Melinda dřív přátele měla - ale přišla o ně. O to horší je pro hlavní hrdinku se s tím srovnat. Důvod toho, proč to tak dopadlo, se dozvíme hned vzápětí - ale ne celý. To by nebylo to pravé napětí! I když, kdo nechce čekat až do poloviny knihy, nemusí. Minimálně já měla dost jasné tušení, o co v knize jde, ještě než jsem ji otevřela - aniž bych četla jakékoli spoilery. Z textu to následně plyne ještě o něco víc. Ale tahle knížka koneckonců není napsaná proto, aby někoho šokovala, ale z důvodu mnohem důležitějšího: aby vyprávěla a svým způsobem varovala.

sobota 25. února 2017

Dvacátá sedmá recenze aneb je libo ovoce z ráje?

Květy z půdy
Virginia C. Andrewsová


„Peklo je tady, kde jsem já, věčně v jeho stínu, snaží se mě strhnout a udělat ze mě to, co je babička, i když jsem - ďáblův zmetek.“

Originální název: Flowers in the Attic
Vydání: První
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 386
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2014
Překladatel: Jana Pacnerová

Anotace: Po smrti otce zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami. Ta ovšem nemá peníze a tak se rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji ale vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje a s pomocí své zlé matky jim nosí potřebné věci k přežití. Dětem vlastně nic neschází, kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu" kde si můžou pětiletá dvojčata hrát. Postihne je ale nejedno úskalí, největším problémem začíná být dospívání Christophera a Cathy, kteří se do sebe bezhlavě zamilují…

Nejedna kniha pojednává o zakázané lásce. Od Romea a Julie, přes různé dnešní YA knihy, které tak moc rádi čteme, po brak, jakým je kniha Padesát odstínů vy-víte-čeho. Láska mívá mnoho podob a ta zakázaná snad ještě víc. Zní to jako lákavé téma, zvlášť proto, že samotná myšlenka na toto téma je takzvaně okolím neschválená - a proto tak oblíbená. Všichni vědí, že zakázané ovoce chutná nejlíp.

sobota 18. února 2017

Dvacátá šestá recenze aneb lež má krátké nohy

Ostrov lhářů
E. Lockhartová


"Vesmír se mi dneska zdá hrozně obrovskej. Potřebuju se něčeho držet."

(Protože tento citát už znáte z mého blogu, vkládám ještě jeden oblíbený.)

"Vždycky udělej to, co se bojíš udělat."

Originální název: We Were Liars
Vydání:
První
Nakladatelství: Host
Počet stran: 264
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Barbora Doležalová

Anotace: Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!
Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. 

Pravá láska.
Pravda.


Tahle kniha mi rozervala duši, rozdupala srdce a pak mi je donesla zpátky, servírované na zlatém podnose pokrytém plátky růží.
Tahle kniha mě zničila poprvé, podruhé a bude mě ničit znovu a znovu, při každém čtení.
Přes to všechno ten příběh miluju.
Je celý obalený
v jedné velké
obří lži.
Přečtěte si to. A lžete. Buďte jako Lháři.

sobota 4. února 2017

Dvacátá pátá recenze aneb papírové království

Láska mezi písmenky
Jodi Picoultová a Samantha van Leerová


"Díky naději žijeme dál."

Originální název: Off the Page
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 345
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Miroslava Mrázová

Anotace: Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří v tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejný klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje.
Hranice mezi stránkami knihy a skutečností je sice průchozí, ale může najít princ z pohádkového příběhu svůj šťastný konec v našem světě?

Stejně jako většina českých čtenářů jsem i já byla na začátku této knihy zmatená. Přišlo mi, že autorky zvolily zvláštní styl psaní, jako kdyby navazovaly na neexistující knihu. Říkala jsem si, to se vysvětlí později. A vysvětlilo se to: po dočtení jsem zjistila, že existuje prequel - ale není přeložený. Ba dum tss.

(Ale nebojte se, začíst se dá bez problémů i tak)

Z pohádky do reality
Od začátku můžete od knížky čekat vtipné scény, ve kterých nechybí trapasy prince, který žil ještě před dvěma měsíci v pohádkové knížce, a tudíž má jen malé tušení o tom, jak se chovat. Sice mu pomáhá jeho přítelkyně Delihah, ale každému je jasné, že ani ona s ním není na každém kroku. A věřte mi, většina situací, ve kterých Oliver svým „princátkovským“ způsobem selže, byla vtipných, někdy se mi však zdálo, že už to bylo moc.